Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa.
Je v nás...
– Eduard Tomáš
Úvahy

Nepřikládejte jim prosím žádnou důležitost, neboť jsou pouze odrazem jakéhosi momentálního stavu, listem, který právě spadnul ze stromu a může být odvát prvním vánkem a nahrazen listem jiným. Stejně tak se liší vnímání a pravda u každého z nás a rozhodně bych si nepřál, abyste se ztotožňovali s něčím, co nevychází přímo z Vašeho nitra... Buďte pouze sami sebou ☺

***

O jógové koncentraci
neděle 7. ledna 2018

Koncentrace na určitý objekt, či část těla je nedílnou součástí jógové praxe. Avšak způsob, kterým koncentraci provádíme, by měl být odlišný od obvykle prováděné a během školních let naučené podoby. Je třeba, aby naše setrvání na předmětu pozorování bylo nejen nepřerušované, ale zejména naprosto relaxované a nevázané. V podstatě jde o to, že na jedné straně zaostřujeme a prodlužujeme proces pozorování, na druhou stranu, v určitém protikladu, se od tohoto procesu odpoutáváme a zjemňujeme ho. Předmět pozorování, proces pozorování a pozorující tak budou mít ve finále naprosto shodné charakteristiky, kterými je pouhé jsoucno samo.

***

O uvolnění a odevzdanosti
pátek 15. prosince 2017

Pokora, mír a přijetí všeho co přichází je prvotním předpokladem účinku jógového cvičení. Každá síla a napětí, ať již mentální či fyzické, vytvářejí sevření a bariéru. A proto je vhodné nejenom urychlovat vnitřní proud poznání, ale zároveň mu i čistit cestu, dávat pryč všechny předsudky, tvary, formy, očekávání. Jsme jako lodička, která rychle dostane se k cíli, pokud popluje s řekou, nikoliv proti ní. Stačí pouze vybrat si tu pravou a pak odevzdat se a být v souladu se všemi zákoutími, změnami a náladami.

***

O pozornosti
středa 6. prosince 2017

„Přeneste sem svoji pozornost, svou mysl,“ slýchám občas na jógových setkáních a i v rámci jógových škol. Cítím za tím hodně studia a jógové informační gramotnosti, ale nejsem si jist, zda také správného poznání. Neboť pozornost spjatá s myslí má dle mého vnímání a zkušenosti zcela jiné vlastnosti, než pozornost, která vychází z bytí a o kterou by mělo jít především. Zatímco pozorující mysl je svým způsobem hmotná, poutající a hodnotící, pozorující bytí je naopak zcela odpoutané a především prosté všech charakteristik. Může tak ve stejném, tedy žádném naladění, pozorovat a nechat přirozeně plynout obsahy všech našich vrstev.

***

O odpoutanosti
sobota 7. října 2017

Tak jako řeka sama teče si a nestěžuje si na jezera či záhyby, ani jógin neměl by nechávat se stahovat vnějším světem. Ať se děje cokoliv, jeho údělem, dharmou, je dojít poznání. Bez ohledu na čas, prostor, místo. Vše ostatní je iluze. I kdyby celý svět kolem něj shořel a tvorba nového zabrala miliony let, v časové a prostorové nekonečnosti bytí je i tato zdánlivě dlouhá doba a veliká ztráta jenom limitně malým střípkem. Jeho jediná důležitost je právě v množství poznání, které z této existence vyplynuly. O nic dalšího není třeba se starat.

***

O otevřeném srdci a flexibilitě vesmíru
sobota 7. října 2017

Ten kdo jde v pravdě, s otevřeným srdcem a zároveň důvěrou a odhodláním je ztotožněn se svou dharmou. Pokud dojde k této jednotě, celý vesmír, všechno dění je mu nakloněno. A pak není žádného pnutí, není třeba žádných obav. Je jenom konání, láska, cesta, pravda.

***

O strachu a mysli
sobota 7. října 2017

Mysl chce být pánem, který vládne strachem, tělo chce mít bezvládné, duši pod dekou. Tak to cítí mnozí z nás. Avšak přesto není třeba s myslí bojovat, stejně jako dech je i ona naší součástí. Může být přítelem i pomocníkem ve světě jevů, aniž by bránila vzestupu vědomí. Jako věrný pes, který nás doprovází, reaguje pouze na impulzy, které k ní přicházejí. Stačí nekrmit ji příliš tím, co ji znejistí, stačí s láskou jenom pozorovat ji, když je neklidná, stačí ukázat ji i na světlou stranu temné mince, která zrovna přišla k ní.

***

Kde zůstal čas?
sobota 6. května 2017

Čas je jenom v nás? Je to jen chiméra, představa, iluze, klam. Neboť není času, jenom sekvence dění, činností. Stejně jako filmový pásek nezná definici času, nezná jí ani naše bytí. Pořád jsme součástí trvalé projekce, ke které můžeme kdykoliv identicky přistoupit a různým způsobem ji naplnit a využít. Jsme trvalé bytí, vše ostatní je bláhový výtvor lidské mysli.

***

Na počet, či na pocity?
neděle 9. dubna 2017

Do deseti obě strany, vydrž ještě v počítání. Jsme vůbec u jógy? Oprávněná to otázka, neboť jakmile se začne probouzet naše vlastní vnímání, není již třeba podobných omezení. Vše řídí pouze vhled a vlastní prožívání. Není forma, pouze vlna vjemu, změna tvaru, harmonie. Proto pravidla nechte být, pokud jsou vám již na obtíž. Jste bytostí, která potřebuje vymanit se veškerému svazování.

***

Radost, nebo potěšení?
středa 5. dubna 2017

Není snadnou a rozhodně ne krátkou duchovní cesta, pokud se na ní vydáme. Po čase se tak může stát, že potřebujeme nalézt potvrzení, že jdeme opravdu tím správným směrem. U pokročilých adeptů jím mohou být i siddhis, byť samy o sobě jistě nejsou cílem. Co však dělat, pokud je nemáme? Možná bychom se mohli sami sebe zeptat na své touhy v tomto světě. Zda hledáme pomíjivé či trvalé, zda nás lákají více rychlá potěšení, nebo vnitřní radost. Pokud to druhé, nemusíme mít obavu, nesešli jsme z cesty, byť tempo a míra poznání mohou býti za různých okolností odlišné.

***

Vzhůru na Mount Everest
čtvrtek 4. února 2017

Jako lační supi ženeme se vzhůru za našimi cíli. Nevidíme, neslyšíme, dokud se se tam nezjevíme. A pak fotku, rychle dolů a hned najít další cíl. Bez pocitů, bez něhy a bez prožitku. Zastav se zde, člověče, zpomal na chvíli, neboť cílem není cíl, nýbrž sama cesta, která vede k poznání. I nejmenší věc se stane velkým dílem, pokud tvoří detaily. K čemu je ti velký kopec beztvarý?

***

Slisováni do formy
čtvrtek 4. února 2017

Tak jako bonsaje pečlivě zastřiženy v duchu poslední módy máme pocity vlastní krásy a užitečnosti. Svázáni formou malého květináče naučených pravidel díváme se jeden na druhého a máme pocit, že toto je náš jediný správný svět. A můžeme si to bezpečně užít až do konce a dost možná nám nic moc chybět nebude. Ale pokud se v nás probudí poznání, že vlastně ze semene může vyrůst také nádherný strom, již nebudeme nic více chtít, než zbavit se těchto pout a vydat se na cestu za sluncem.

***

Tady a teď půlkrokem vpřed
čtvrtek 26. ledna 2017

Stažení se z vnějšího světa je nezbytným předpokladem pro poznání našich vnějších forem, zejména našeho těla a provádění praxe – sádhany. Zejména aspirantům, kteří teprve začínají s ásanami je tolik zmiňované „tady a teď“ důležitým pomocníkem k prvotnímu pochopení, že věci jsou možná trochu jiné, než se nám zdají být a koncept našeho světa odlišný, než je nám obvykle předkládán. Zároveň je „tady a teď“ nesmírně důležité pro správnou koncentraci.

Avšak „tady a teď“ je pořád jenom prvním půlkrokem na cestě k procítění svého já. Dalším krůčkem na cestě k poznání je vjem ztráty času a prostoru, kdy není ani světa kolem nás, ale ani „tady a teď“. Je jenom samotné bytí. Bezčasové, bezprostorové pozorující bytí. Všeobjímající a všudypřítomná prázdnota, která není prázdnotou v našem vnímání, ale samotnou podstatou všeho, veškeré existence.

***

Ahimsa paramo dharma?
čtvrtek 26. ledna 2017

Spousta manter a zaklínadel je spojena s jógou a duchovním životním stylem. Jedním z nich je i „ahimsa paramo dharma – neubližování je nejvyšší zákon“. Jistě je myšlen dobře a neobhajuji zde nikterak násilí, jenom mi přijde poněkud nepatřičné, když se veškerá pozornost upíná tímto jedním směrem a ostatní podstatné zásady jsou opomíjeny.

Zejména v porovnání se „satjou – pravdou“. K čemu mi je vše ostatní, když nejednám v souladu s pravdou? Běžně se setkávám s aspiranty, kteří přece „nepapají ta zvířátka“, ale jejich jednání je zištné, účelové a vlastní duchovní praxe nevýrazná. Často je zde také hodně slov a málo činů. Pravdou je činit, nikoliv pouze mluvit. Jedině to je skutečným pokrokem. Nezastavovat se pouze u věcí, které lze činit bez námahy, ale skládat a skutečně tvořit celou mozaiku osobnosti pro její harmonický rozvoj.

***

Vegetariánem do formy
čtvrtek 29. prosince 2016

Je příznačné, že naše životní poutě jsou lemovány řadou doporučení, příkazů a zákazů. Nejinak je tomu i u jóginů, kteří se setkávají s názorem, že jedině laktovegetariánská, vegetariánská, případně veganská strava je ta správná a kdo se jí neřídí, nemá šanci uspět. Je jim tak často předávána jakási forma, do které se musejí nejlépe okamžitě napasovat a bezpodmínečně se jí řídit.

Nuže, neříkám, že tato myšlenka je celá špatná a sám jím maso již jenom velmi zřídka. Nicméně se domnívám, že je zde celá řada nepochopení. Předně zřejmě není pravda, že kdo jí maso nemá šanci uspět, potvrzují to i někteří velcí mistři. A také, což je dle mého názoru mnohem podstatnější – naše strava by měla být ideálně taková, aby byla co možná nejvíce v harmonii s aktuálním stavem našeho těla a mysli.

Pokud někdo, kdo celý život jedl maso a s jógou teprve začíná, znenadání přejde na střídmou stravu, tak si spíše ublíží, než aby mu toto bylo ku prospěchu. Přechod by měl být pozvolný, až teprve v okamžiku, kdy to tak uvnitř sebe my sami OPRAVDU cítíme a jsme na to připraveni. To znamená, že nejprve musíme mít jemnější vnímání vašeho těla a poté měnit stravu, nikoliv naopak.

***

Iluze pocitů v čase a prostoru
neděle 25. prosince 2016

Radost, vášeň, strach i obavy. To vše jsou jenom iluze dané zmenšením času a prostoru na tady a teď. Jakmile se naše uvažování rozšíří na celou planetu a nekonečný vesmír, stane se všechna světská sláva i bída legračně malou, až neznatelnou. Stejně tak zmizí sevření našich pocitů, pokud je poměříme s minulým i budoucím časem. Zvážíme jejich rozsah v poměru k zítřku, příštímu roku, dalším životům nebo nesmrtelné duši. Vše se pak náhle rozplyne a schopnost rozlišení podstatného od nepodstatného se stane opět zřetelnější. Ne, nechci nikoho odradit od užívání si pocitů, ba právě naopak. V okamžiku, kdy nemají žádnou váhu, můžeme si radosti, krásy ale i těch ostatních konečně užívat zcela svobodně a bez břehů omezení. ☺

Doplnění: Je přirozené, že ne vždy je možné své pocity takto hodnotit. Někdy jsou tak silné, že nás zcela pohltí či přímo ochromí. Každý máme své hranice, není na tom nic špatného. Avšak jsou chvíle, kdy už jsme schopni stavy vnímat a nějak s nimi naložit. Určitým pomocníkem může být vytvoření si vědomého odstupu. Před lety při jedné příležitosti řekla Jacqueline Maria Longstaff: "Učiňte vědomě krok zpět". Myslím, že tento způsob způsob můžeme využít i zde.

***

Proč píši
neděle 25. prosince 2016

Tak trochu pro i Vás, ale zejména pro sebe si píši. Odevzdávám myšlenky, které se usazují v mé mysli a činí jí těkavou. Neboť jakmile je jednou takto veřejně sdělím, náhle zmizí, a mé vědomí se stane klidnějším a vyrovnanějším a mohu být opět více sám se sebou. Je to tak spíše mentální očista, než předávání inspirací či podnětů. Těch máte ostatně sami více než dost a není větší brzdou než spekulování co je pravdou ☺

***

Jak jsem se nestal mistrovým žákem
sobota 24. prosince 2016

Inu přátelé, vím, jaké pohnutky Vás vedou k tomu dát svůj slib věrnosti mistrovi výměnou za rychlejší jógový pokrok, ale nepřidám se. Alespoň prozatím. Dech omezení a někdy možná i trochu fanatismu jsou v rozporu s cítěním mého srdce, které chce zůstat svobodné. Raději budu kráčet po své ryze vlastní cestě, snažit se naslouchat vnitřnímu hlasu a mít možnost zastavit se u každé květiny kdykoliv budu chtít, než být upoután, byť třeba i v dobrém svazku. A už vůbec nechci být členem nějakého spolku jenom pro formu. Když by chyběla naprostá opravdovost a upřímnost, kde by pak byla duchovní stezka? Avšak nikterak špatně Váš výběr nehodnotím, prostě to jenom tak necítím. Mějte úspěch, třeba se někde po cestě ještě potkáme ☺

***

Kdo jsem?
středa 21. prosince 2016

Tuto otázku jsem si kladl již jako dítě spolu s tím, jak jsem vnímal své vlastní Bytí. Nejvíce zvláštní mi na celé věci přišlo, že jsem já, které se cítí být Bytím, a zároveň jsou zde i ostatní lidé, kteří mají možná stejné pocity. Jak mohu být já tím Bytím a zároveň jak mohou být i ostatní Bytím? Jsou mojí kopií? Jsem já jejich odrazem? Je to celé velká hra nebo iluze? Jsem zde scénáristou, hercem, nebo divákem?? Snažil jsem se přemýšlet, vrátit se kamsi zpět a najít odpověď. Marně, nenašel jsem cesty a nevěděl jsem jak. Snahy a otázky pak odvála škola, práce a běžný život.

Avšak určitý stín a otázky zůstaly kdesi pod povrchem. Po čase jsem začal s čínským cvičením, kde jsem zjistil, že zřejmě existuje způsob, jak se dostat hlouběji do svého nitra a najít poznání. Ale pořád to bylo takové neurčité, bez směřování a obsahu. A pak přišla jóga, která je možná sama cestou a nástrojem. Píši možná, protože hodně toho bylo napsáno a hodně řečeno, avšak dokud sám tuto zkušenost nezažiji, tak nic tvrdit nebudu. A možná ani poté, neboť kdoví, kdo vlastně jsme a co je naším údělem a osudem ☺